čtvrtek 15. listopadu 2018

Kniha, ke které se stále ráda vracím

Jako by to bylo včera, když jsem četla povinnou četbu k maturitě a u většiny knih jsem se vysloveně těšila až je přelouskám. V té době jsem přítele poprosila, aby se doma podíval do jejich knihovničky, jestli tam nemají některou knihu z mého seznamu. On sám měl tehdy už pár let po maturitě, takže si většinu knih z mého seznamu stejně nepamatoval a z knihovničky to bral podle jmen, které bych tam tak mohla mít. Mezi nimi byla i maličká kniha Balady od Jiřího Wolkera

Hned když jsem ji uviděla, tak jsem se zaradovala, že je krásně tenká a bude se číst jedna radost. A ono ne... Ani nebyla na výběr v našem školním seznamu, takže jsem si tam nechala u poezie Erbena a bylo. Ovšem knížečku jsem si doma chvíli nechala a asi během týdne ji přečetla hned třikrát. Úplně mě pohltila a přítel řekl, že si ji můžu nechat.


Kniha obsahuje šest balad

První balada se jmenuje O nenarozeném dítěti a dotýká se tématu, které řeší dodnes především mladí lidé. Je o nezodpovědnosti mladých lidí, kteří se nechrání před nechtěným početím. 

Když se to oba dověděli, 
na pelest sedli.

Tiší byli, bledí byli,
k lásce a zabití sbírali síly.


O ženě, bohu a muži. Hlavní postavou je sestra Klára, která zasvětila svůj život Bohu, proto nepoznala lásku, po které teď tak touží. Bůh ji nepomohl s jejím trápením. Klára se proto rozhodne odejít do ulic najít lásku. Místo toho se z ní stává prostitutka. Časem se do ní zamiluje kovář a ona konečně poznává pravou lásku.

Vousatý námořníku,
otylý obchodníku,
co bůh nevzal na oltáři, 
vezmi ty na chodníku!
Vezmi a neděkuj,
uzrálé srdce musí se rozdáti,
lépe je špatně dát,
než vůbec nedáti.


Balada o snu je věnována J. Seifertovi. Pojednává o příběhu dvou lidí z dělnické třídy, kteří vyrazí do boje ve jménu dělníků.

„Tady jsou paláce, - tady podkroví,
tady jsou sytí, - tady hladoví,
jedni jsou otroci, - druzí diktátoři
a všichni jsou choří.
Svět je jak srdce kulatý,
a je-li do půle rozťatý,
- umírá.“

Balada z nemocnice je jedna z mých nejoblíbenějších. V nemocnici leží dvacet nemocných a jenom na jedno z lůžek (13. lůžko) nedopadají sluneční paprsky. Pacient z 13. lůžka žádá doktora, aby mu lůžko vyměnil s jiným pacientem, protože on přece sluneční paprsky potřebuje, aby se uzdravil. Doktor mu nevyhoví, protože se mu snaží vysvětlit, že to chtějí přece všichni. Pacient se i přesto nenechává odradit a čeká až na lůžku číslo tři umře těžce nemocný člověk. Člověk stále neumírá, tak se ho rozhodne vlastnoručně uškrtit. Pacient z 13. lůžka má konečně místo, které chtěl, ale první dva dny slunce nesvítí vůbec a třetího dne se už nedožije. 

„První den bez slunce přešel,
marně čekal chorý naň,
druhý den bez slunce přešel,
chorý smutně sklonil skráň,
třetího dne slunce vstalo,
v okna střáslo zlatý pel,
devatenáct loží hřálo,
mrtvý je už neviděl.“





Balada o očích topičových. Moje absolutně nejoblíbenější balada z této sbírky. Opět pojednává o rozdílech mezi dělníky a bohatými lidmi.

Balada o námořníku
Nejdelší a taky nejemotivnější balada o tom, co jsi udělal, to taky sklidíš. A pokud bych měla doporučit přečíst jenom jednu baladu, tak to bude právě tato.

„Padesát mužů naslouchá a stojí jako sloupy,
žádný však v řadě nehne se a žádný nevystoupí.“

„Hola, stateční námořníci, zda mezi vámi dlí
ten, jemuž zločin jako krysa hryže svědomí?
Pro toho muže je místo v majáku hlídat pláň.
Kdo ve světě jsi život vzal, — ty život tady braň!“

Máte knihu, ke které se rádi vracíte? A co máte právě rozečteno? :) 

9 komentářů:

  1. Tato knížka je oblíbenec mojí mamky, už několikrát mi o ní říkala :)) Já mám nejradši knížky, které se týkají mého studia a to je hlavně kriminologická literatura :D :)

    OdpovědětVymazat
  2. No, teď mám rozečtené tak materiály na zkouškové :D Jinak na mě čeká knížka Čtyři dohody a Podzimní den. U JEžiška už mám slíbenou knížku Než jsem Tě poznala, tak se na ni mooc těším :) U matury jsem doufala, že si poezii nevytáhnu, moc jsem v tom neviděla to, co nám chtěl autor říci :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsem nějaký ten čtenář, takže moc nečtu .. :) Pár knížek mám, ale ty jsou spíše ze žánru scifi či nějaké biografie.. :) Ale tuhle znám.

    OdpovědětVymazat
  4. Od Wolkera jsem zatím nic nečetla, ale určitě chci.:-) Zrvona dnes jsemu nás objevila tři obrovské knihy jeho sbírek,takže úkol je jasný.
    Já se strašně ráda vracím třeba k Pýše a předsudku nebo Vyhoďme ho z kola ven. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tato kniha by nebyla tak úplně pro mě, v době Gymnázia bych asi po ní také šáhla, možná i pro maturitu vybrala, kdyby byla na výběr, ale spíše ve volném čase čtu jiné žánry. :) Jinak o nenarozeném dítě jsme myslím četli úryvek ve škole.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  6. Wolkera znám samozřejmě ze školy, ale jeho balady jsem nikdy nečetla.. Díky za tip :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je krásné, že máš ke knížce takový vztah, navíc tahle je moc pěkná. :) Já ani nevím, nemám asi knížku, kterou bych si vždy po nějaké delší době přečetla. Možná si to jen nevybavím, nevím.

    OdpovědětVymazat
  8. Taky mám několik knih, ke kterým se ráda vracím :) Přiznám se, že zrovna Balady jsem zatím nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  9. Teda to je obdivuhodné, že zrovna taková kniha tě chytla a ráda se k ní vracíš, je to hezké. :) Ostatně, když nad tím tak přemýšlím, tak jediná kniha ke které jsem se vždy vracela opakovaně byly snad jenom Děti z Bulerbynu a od té doby nic, což je vlastně škoda... :)

    Malá Dominika

    OdpovědětVymazat